Petr Ziegrosser - AREV

 

O firmě
Aktuality
Galerie
Ceník
Přednášky
Poradenství
Překladatelské služby
Práce pro lesnictví a myslivost
Lovecké akce
- zahraniční 
- tuzemské  
Kontakt
Napište nám
 
     L O V   J E L E N Ů  V  R U M U N S K U

     

    

     Kdo jednou zkusil lov v Rumunských Karpatech, ten se tam musí vracet znovu a znovu. Znám několik takových „bláznů“ a nikdy jsem netušil, že mne to také potrefí. V době jelení říje 2010 jsem znovu doprovázel dva kolegy na lov jelena do Rumunska, tentokrát do jedné z honiteb Státních lesů, lesní závod Suceava. Župa Suceava leží na severovýchodě Rumunska, při hranicích s Ukrajinou. Krásný, úrodný kraj s hlubokými karpatskými lesy.

     Počasí bylo překrásné podzimní, slunečné dny a chladné noci. Tentokrát nám Svatý Hubert přál, jeleni troubili, bylo i trochu loveckého štěstí a tak se nám během tří loveckých vycházek podařilo ulovit dva lovné jeleny. Patnáctiletého nerovného čtrnácteráka a desetiletého nerovného šestnácteráka. Byli to první jeleni uloveni zahraničními loveckými hosty v této oblasti v posledních deseti letech. V revíru, ve kterém jsme lovili, nabízejí k odlovu ročně 4 lovné jeleny a 2 medvědy. Zahraničních loveckých hostů mají nedostatek. Nabídka lovů v Rumunsku je veliká a do těchto zapadlých oblastí dojede málokdo.

     Oproti naší první lovecké cestě na jeleny do Rumunska (oblast Cluj Napoca) jsme se zde setkali s kvalitním, zodpovědným personálem na vysoké odborné úrovni. Průvodci své jeleny znali, věděli, kde jsou říjiště a lovce profesionálně dovedli k jelenům. To, který jelen se bude střílet, nechávali na lovcích samotných. Měli jistou výhodu v tom, že lovci měli zájem lovit co nejsilnější jeleny. Že je možné také jelena „natroubit“ průvodci nevěděli, neuměli to, ale akceptovali, že jsme jeleny sami natrubovali. A pochopitelně měli velikou radost, když se zadařilo.

    My jsme měli také spoustu zážitků. Lov byl tak, jak jsme si ho představovali – jako za prof. Komárka! Jelen ulovený za pomoci řevnice v doprovodu místních horalů uprostřed nekonečných karpatských hvozdů je nezapomenutelný zážitek. Oba jeleny jsme ulovili večer. Jejich doprava do údolí nebyla snadnou záležitostí. Založili jsme oheň a čekali u jelena tři hodiny, než přišli dělníci a kočí s koněm. Stejní horalé, potomci těch, kteří  tam pomáhali prof. Komárkovi. Jen místo luceren měli baterky. Měli z úlovku obrovskou radost, u jelena zprvu tiše postáli, pak trofej prohlíželi ze všech stran. Neustále si cosi mezi sebou povídali, jako by se hádali. Ale pracovali rychle. Jelena svázali do kozelce, uložili na dva hluboce zavětvené smrky, aby ho neodřeli a nepoškodili trofej a s pomocí koně jej přes hodinu stahovali po krkolomných smycích do údolí k cestě. Kočí, malý mužík, měl u sebe nezbytnou sekerku, o kterou se při cestě opíral, občas odsekl  to, co překáželo v cestě, anebo násadou pobídl koně. Na cestu nám svítil měsíc, v lese ticho jako v chrámu. Co víc si přát!  Na chatu jsme se dostali až po půlnoci, plni dojmů, unaveni, ale na lovu zdar jsme několik láhví vína zdolali.

    Proč jezdit do Rumunska?  Myslím si, že je to pro naše lovce dosud neobjevená země. Zatím jsou zde stále oblasti, kam globalizace dosud plně nepronikla, jsou poměrně daleko a tak má většina lidí kousek pole, kravku a čuníka. Ale „civilizace“se sem kvapem blíží - mobil má již téměř každý. Když si vyberete dobrou honitbu, bude tam slušný personál, který ví o zvěři a dovede vás k ní.  Zvěř má dobře obeznanou a tak se nikde zbytečně neplahočíte po horách. Mnoho zahraničních lovců tady neloví, je tak možnost si vybrat vhodný termín na lov. Ubytování v loveckých chatách je dobré, strava ujde, a když si přivezete zásoby s sebou, bude spokojeni vy i personál.  Pobyt mezi místními horaly je velice příjemný, jsou to prostí, bezprostřední , ale hrdí lidé, kteří ještě ví, co je to živit se tvrdou prací. Vesnice jsou čisté, domy i jejich okolí upravené.  Jeleni jsou zde dobří, můžete si být jisti, že Vám je nikdo před lovem nepustí z ohrady. Za Nikolaje Čaušeska byli celoročně přikrmováni a tak byli v trofeji podstatně silnější než dnes. Ale přes to jsou zde dobré trofeje a navíc nejlevnější v Evropě.

     Nevýhodou je dlouhá cesta autem, kterou je dobré rozdělit na dvě části a přespat v Maďarsku při hranici s Rumunskem. Můžete sice letět do Suceavy letadlem, ale auto má své přednosti. Můžete si vzít vše potřebné a nejste vázáni letovým řádem. Mně osobně nejvíc schází možnost komunikace s místními lidmi. Rumunština je pro nás naprosto neznámá řeč, ničemu nerozumíme. A je tolik věcí, o kterých bychom si chtěli popovídat. Němčina ani angličtina nezabírá a tak je nutná posunková řeč.

     Pokud vás neodradí dlouhá cesta a neznalost rumunštiny, zkuste jeleny v Rumunsku! A neváhejte! Pokuste se to stihnout v době, kdy je to ta ještě jako za Prof. Komárka. Nebude to trvat věčně!