Petr Ziegrosser - AREV

 

O firmě
Aktuality
Galerie
Ceník
Přednášky
Poradenství
Překladatelské služby
Práce pro lesnictví a myslivost
Lovecké akce
- zahraniční 
- tuzemské 
Kontakt
Napište nám
 
     LOVY   V   BIALOWIEŽSKÉM   PRALESE

    Zcela úměrně k tomu, jak klesají šance na ulovení dobrého jelena v našich honitbách,narůstá počet lovců, kteří hledají nová „loviště“ v zahraničí. Jedním z takových nově objevených revírů je Běloruská část Bialowiežského  pralesa.

    Pro cestu do Běloruska potřebujete vízum a má li to být lovecká cesta, pak potřebujte ještě překonat spoustu byrokratických nástrah. Aby proběhlo vše hladce, je dobré se svěřit do péče renomované lovecké kanceláře. Ta vám zajistí vše potřebné, má kontakty a na místě své osoby, které se o vás postarají po celou dobu pobytu. Nejezděte autem, leťte  letadlem. Odbavení na letišti jak osob, tak i zbraní je za pomoci běloruských spolupracovníků lovecké kanceláře otázkou několika minut a naprosto bezproblémové. Automobilové hraniční přechody se nedoporučují, odbavení na nich bývá často zdlouhavé a nepříjemné.

    Jakmile opustíte v doprovodu běloruských průvodců (tlumočnice a zástupce „Lesnovo chozjajstva“) odbavovací halu letiště v Minsku, zíráte a nevěříte vlastním očím. Nastoupíte do moderního klimatizovaného mikrobusu a po celé čtyři hodiny jízdy do Bialowiežského pralesa se pohybujete po bezvadných asfaltových komunikacích (jedno zda dálnice či okreska) s vysekanými „pangejty“ bez plastových lahví či igelitových tašek a jiného nepořádku. Stejně čistá a upravená jsou i parkoviště. Provoz není velký a tak šofér udržuje ručičku tachometru neustále na 100 km/hod. Kolem ubíhají lány pečlivě obdělaných polí a na pastvinách se pasou stáda hovězího. Krajina je mírně zvlněná, pole střídají lesy.Vesnice jsou upravené,lidé na záhumenkách sklízí brambory a dýně. Nekonečné lány stojící kukuřice dávají tušit přítomnost divočáků. Se soumrakem projedete vyřezávanou branou do Bialowiežského pralesa po cestě, kterou nechal ze strategických důvodů vybudovat ruský car Nikolaj II. Po pár kilometrech mikrobus zastaví u hotelu ve vesnici Kamenjuki. Jste na místě a lovecká akce může začít. Ubytování je hotelového typu, kvalitní a plně vybavené pokoje, na chodbě nezbytná ďežurná. Jídlo v hotelové restauraci je dobré, vodka a pivo také. Jde se spát, ráno je rozdělení loveckých hostů do jednotlivých revírů a hostům jsou přiděleni lovečtí průvodci. Tak dlouho očekávaný lov v Bialowiežském pralese může začít.

    Bialowiežský prales je posledním dochovaným zbytkem původního nížinného pralesa v Evropě. Svou biologickou hodnotou je zcela srovnatelný i s tropickými deštnými pralesy. Jeho stáří se odhaduje na 8 000 let. Rozkládá se na hranici Polska a Běloruska a zabírá celkovou plochu asi 150 000 ha (v polské části 62 500 ha, v Bělorusku 87 500 ha). Reliéf krajiny je rovinný s výškou 150 až 170 m nad mořem. Klima je mírně kontinentální.

     Nejcenější část Bilowiežského pralesa ( 87.600 ha ) na polském i běloruském území je zapsána na  Seznamu Světového dědictví UNESCO. Hranice mezi Polskem a Běloruskem probíhá napříč pralesem a je zcela uzavřena nejen pro turisty, ale i pro jakoukoliv větší zvěř.

    Bialowiežský prales byl místem, kde lovili ruští carové, v době německé okupace zde Göring plánoval vytvoření největšího loveckého revíru v Evropě, lovili zde nejvyšší představitelé Sovětského svazu. Teprve v poslední době se otevřela možnost lovu i pro poplatkové zahraniční  lovce. 

    Nejznámějším zvířetem pralesa je zubr. Za první světové války vystřílený a později znovu vysazený. Za druhé světové války bylo stádo zachráněno jen proto,že za zabití zubra vyhlásili obě bojující strany trest smrti. V současnosti je v běloruské části více jak 300 ks těchto nádherných zvířat.Při lovu je můžete potkat, čerstvé stopy vidíte každý den.

    Hlavní zvěří pralesa je však jelení a černá zvěř. Přes to, že místní lovci tvrdí, že stavy jelení zvěře poklesly, připadáte si jako v jelením ráji. Říje je v plném proudu, jeleni troubí prakticky celý den. Na každé šoulačce slyšíte několik jelenů. Černou zvěř potkáváte na každém kroku a je aktivní i ve dne. A to se loví jen  v okrajových částech pralesa, mimo rezervaci. Pokud máte štěstí, uvidíte tetřeva a v písku na cestě stopy vlka nebo rysa.

     Bielowiežský prales je také cílem mnoha turistů. Turistika je zde dobře organizovaná a turisté jsou ukáznění. Mají možnost navštívit muzeum pralesa a vidět živou zvěř uzavřenou v ukázkových obůrkách. Přeprava turistů je prováděna moderními  autobusy. Vše je ovšem řízeno tak, aby se pralesu co nejméně ublížilo.

 

    Vlastní lov na jelena v říji v Bialowiežském pralese je nezapomenutelným zážitkem. K disposici má každý lovec dva průvodce, terénní auto a minimálně 5.000 ha honitby. Honitby v rovinatém terénu v různých biotopech. Na pokraji lesa jsou to pole devastovaná zvěří, malé lesíky se střídají s loukami, občas narazíte na klikatou říčku a nohy vám zapadají do bobřích nor. V lese lovíte mezi dubovými velikány o výšce přes 40 m a obvodu kolem 6m. Několika kubíkové borovice se štíhlými těly, statné smrky, lípy. A všude podrost různého stáří kde jelena slyšíte, ale nevidíte. A neproniknutelné močály kam zvěř po ránu zatahuje.  Jestliže se dočtete v nabídce lovecké kanceláře, že místní lovečtí průvodci jsou zkušení jelenáři, trvá vám pouhý den (a i toho je škoda) aby jste poznali, že tomu tak není. Průvodci jsou bezvadní, prostí lidé vyrostlí v lese, znají ochozy zvěře a terén, ale trofej jim nic neříká. Jelen je pro ně jelen, jedno zda špičák či čtrnácterák, mladý nebo starý. Sami totiž jeleny v říji neloví a loveckých hostů moc nedoprovodili. Na jim svěřených pěti tisících se ročně se zahraničními lovci uloví jeden, zřídka dva jeleni. Celý život střílí jen brokovnicemi a tak se snaží dostat k troubícímu jelenovi co nejblíže. Často bezúspěšně. Ale to nevadí, nedaleko troubí jiný jelen a tak se jde dále. Po tomto zjištění vezmete iniciativu do svých rukou, doprovody máte k tomu, aby jste se v pralese neztratili a začnete lovit sami. Uloví každý, kdo má jen trochu loveckého štěstí a loveckých zkušeností. Každý uloví takového jelena, jakého si vybere, průvodci vám neporadí. Ale šanci ulovit starého dobrého jelena mají v Bialowieži všichni lovci. Střílí se, vzhledem k charakteru porostů, na krátkou vzdálenost a výhodu mají ti, co si přivezou zbraň klasické evropské ráže(7 x 57,  7 x 64, 8 x 57 IS, 9,3 x 62). Pokud máte již jelena uloveného a nechcete lovit dalšího, můžete se věnovat lovu divočáků. Loví se na ně celý den šouláním, ulovit sele je snadné, ale potkáte i dobrého a starého kňoura.

 

    Chcete-li svůj lov na jelena strávit na posedu či šouláním v našich horských revírech, potkávat denně desítky houbařů, cyklistů a poslouchat řvaní čtyřkolek, pak návštěva Běloruské části Bialowiežského pralesa pro vás nebude "to pravé ořechové".  Ale pokud chcete prožít lov na jelena v říji v místě, kde na houbaře (babku z nedalekého stavení )  narazíte naprostou náhodou, pokud hledáte tu pravou a nefalšovanou romantiku jakou popisuje prof. Komárek, pokud chcete do sebe nasát atmosféru a energii vyzařující ze staletých dubů, pokud hledáte odpočinek především pro svou duši, pak Bělorusko je pro vás jako stvořené. Po několika dnech strávených s místními lidmi doposud nezkaženými globalizací a při srovnání s uspěchaným životním stylem v 21. století se vám může zdát, že v Bělorusku čas zvolnil krok - příroda zůstává přírodou, lidé jsou upřímní a hodnoty věčné. A  máte-li při zpáteční cestě v zavazadlovém prostoru letadla trofej vysněného jelena nezbývá než říci: „Lovu zdar !“ a „Bialowiežský pralese nashledanou!“